– Kde mám, sakra, zaparkovat? Volný jsou jenom invalidi!
– Najeď tam, vystup a kulhej.


– Prosím vás, máte v tom vozíku pětikorunu?
– Bohužel, mám tam žeton.
– Aha, takže ani desetikorunu tam nemáte?


– Mamí, já chci zmrzkůůůů!!!
– Tady nemaj zmrzku.
– Ale támhle je stánek!
– Tam taky nemaj zmrzku. To tam jenom píšou, aby nalákali hloupý děti.


– Máš s sebou ten leták?
– Mám.
– Počkej, ten je z Lidlu.
– To je fuk, aspoň to porovnáme.


– Ty rohlíky jsou dneska nějaký krátký. Jindy bejvaj delší, ne?
– Ale zase jsou tlustší.
– Jakože pro lidi s větší pusou, viď? 


– To je strašný, ty rajčata, samý Španělsko, Holandsko…
– Přesně pani, to k nám dovážej loděma, kde na to svítěj, aby to bylo červený. Sluníčko to nikdy nevidělo. Žádnou chuť to nemá.
– To je strašný, viďte. No tak tyhlety vypadaj nejlíp, manžel bude mít radost.


– Dvacet deka točenýho. Ať se rozšoupneme…


– Hele, zlevněný velikonoční vajíčka! Vezmeme?
– Velikonoce už byly.
– No na příští rok, jsem myslel…


– Prosím vás, kde je pečivo?
– Promyňtě, ja ňerozumym, jenom pratzuju.


– Nemůžu najít tu pomerančovou limonádu za 4,90.
– Asi už je vyprodaná.
– Prosim tě, kdo by to kupoval, takovej šmejd chemickej.


– Mám vzít basu gambáčů, nebo basu svijan?
– Vezmi basu gambáčů a basu svijan.


– Najdi něco malýmu, levnýho.
– Pastelky?
– Pastelek má plnej šuplík.
– Tak hopíka.
– To zas sejme vázu. Vem pastelky.


– Kde jsou maxi maxi plíny? Tady maj jenom střední maxi plíny.
– Holt ho už budeme muset naučit chodit na nočník.
– Dědu?


– Hele, dva mopy za cenu jednoho.
– Šroubovací?
– Jo.
– Vem to třikrát. Vono se to vždycky začne vyšroubovávat.


– Podívej na toho Vietnamce, jak má plnej košík kečupů.
– To určitě kupuje na kšeft.
– Tady nakoupí, a pak to prodává levnějc.


– Jé, Jesenka, mami, kup mi ji. Ta je zdravá, z mlíka!


– Můžu vás poprosit o tašku?
– Ale jsou placený.
– Tak nic.


– Sto devadesát osm korunek…
– Tady.
– Těch osm byste neměla?
– Tak to nechte sto devadesát devět.