Spisovatelka Alexandra Berková mi kdysi na škole řekla: „Nejhorší není první láska, ale ta poslední. Když se ti dědci v domově důchodců perou o babky, aby zažili alespoň poslední záchvěv tepla uvnitř, to je konečná kapitola života.“ A přesně to samé by se dalo aplikovat na muziku. V hudbě – a platí to i v našem regionu – je spousta možností, jak se jí aktivně věnovat. A i když se zrovna neperete o výhry v hitparádách, klubová scéna dokáže tvůrčí potenciál vždy docenit. Hůř jsou na tom ti, co chtějí jen a pouze právě do hitparád, přizpůsobí tomu svou produkci a neklapne to. Takový interpret pak může leda tak do muzikálů, zpívat v obchoďácích nebo objíždět vipky a dělat ze sebe celebritu, což na firemním večírku maloměstské tiskárny nebude mezi přiopilými zaměstnanci zrovna problém. No a když ani tohle nevyjde, jsou tu štace poslední šance v podobě obskurních vysílání, kde se tlačí na co nejnižší náklady a co největší efekt, zkrátka obyčejné divácké rejžování.

V našem regionu na tomto principu funguje několik televizí, které se snaží za pět padesát natočit co nejvíc obsahu. Šlágr TV, Barrandov Muzika (teď už vlastně Family), Senzi TV a další a další. Natočit hodně písní znamená angažovat hodně hudebníků. Angažovat hudbě hudebníků znamená rozdrobit rozpočet a dát každému buď málo nebo nic. Hudebníkům to evidentně nevadí, jsou vděčni za to, že se opět objeví na obrazovkách – je jedno jakých, je jedno komu a je jedno v jakém vysílání.
Jinak si totiž nelze vysvětlit, proč Davide Mattioli přistoupil na tak otřesnou nabídku, jako je přezpívání staré (a brutálně ohrané) písně do diskoškového kabátu a aby bylo na co koukat, natočíme tady za městem u rozpadlého baráku klip. Jak by řekl Babica, když do klipu nemáš kulisy, dej tam starou zeď.  
Pořad se jmenuje Rozjezdy pro hvězdy, což je dost oxymóron. Pokud je v něm nějaký zpěvák ochotný takhle kašpárkovat, jsou to jen a pouze Smutné dojezdy. Ale třeba přijde zase pár pozvánek na nějakou tu vipku pro maloměstskou tiskárnu.