Google nám o Petrovi najde hodně, ale všechno jsou to články z mrzkých bulvárních serverů. Petr se totiž dostal do finále soutěže Muž roku, což tak nějak stačí pro zařazení do kategorie céčkových celebrit a přízeň bulváru je zaručena. Co přesně je civilním povoláním, to zjistit nejde. Missák? Model? A teď si k tomu přihodil i zpívání. Na tom by nebylo nic špatného, Donna Summer také začínala jako modelka, ale zkušenost z našeho regionu nabádá k opatrnosti. A tady je opatrnost zatraceně na místě, pojďme na věc.

Čtenáři Hudebních masakrů si jistě vzpomenou na producenta, zpěváka a skladatele Jarka Šimka. Nedávno jsem si říkal: „Kde je mu asi konec?“ A hle, tady se vrací v plné síle – s pitomou diskoškou, ultralobotomickým textem a produkcí někoho, o kom jste nikdy předtím neslyšeli a zase neuslyšíte. Ten text je fakt klenot, připoutej si buchtu, ať ji nemáš v luftu nebo nechci žádnou bábu / jenom mladou žábu jsou rýmy odpovídající tak druhému stupni základní školy. Pokud si tohle budou nějaké holky prozpěvovat, pokud tohle budou nějací kluci pouštět na mejdanech, výmluvnější důkaz mírně řečeno absence vkusu bychom těžko hledali.

Na internetech se dočteme, že Petr sPešl Pöschl klip pokřtil v baru Infinity (jeden z asi osmi sponzorů klipu mimochodem), kam za ním dorazilo několik celebrit podobného formátu v čele se Sámerem Issou. Tohle je důležitá událost, neboť báječně ilustruje tu bublinu v českém šoubyznysu. Je tu jakýsi spokojený milostný trojúhelník na ose zpěvák – majitel baru – bulvárista (záměrně neříkám novinář). Zpěvák se zadarmo vyndá v baru, poplácají ho další pseudocelebrití kamarádi a ještě ho vyfotí bulvárista. Bulvárista má radost, že má koho nafotit a o kom psát článek na svůj web a ještě se sveze na chlastu zadara. No a nejvíc spokojenej je majitel baru, kterej má v podniku bulváristy i céčkové celebrity a může pak hrdě říkat: „Infinity, to je můj bar, kde se jednou vožral Pöschl s Issou!“

Jde o samostatně fungující organismus opíjející se představou, že skutečně tvoří nějakou muziku. Netvoří. A nejvíc mě na tom baví právě ti producenti, kteří z takových kšeftů žijí. Jarkovi Šimkovi gratuluju, co do idiocie se touto písničkou minimálně vyrovnal svému nejslavnějšímu songu Heja heja.