Řeč je o její aktuální sérii koncertů, nazvané Černobílé turné 2013. Po poměrně klidném období, kdy interpretka přicházela tu se šansony, tu s koledami, nasadila zase křiváka a snaží se připomenout i svou dřívější divočejší polohu. Těžko říct, jestli jí to někdo po letech sluníčkového porotcování v talentových soutěžích bude věřit, ale on to vlastně není špatný tah. Lucie Bílá se totiž v poslední době stala zpěvačkou pro babičky u televize a holky na poště, naprosto konformním miláčkem českého bulváru a symbolem typického šoubyznysového vítězství formy nad obsahem. Když pak naložíte liazky pyrotechnikou a vyrazíte objíždět hokejové haly s kouřem a ohněm a světelnou stěnou, tak ano, toto je cesta, jak se aspoň na chvíli vrátit v čase k tomu lepšímu a máničkám vzkázat: „Ještě jsem tady a mám to pro vás!“ Problém je, že forma stále vítězí nad obsahem, který v případě tohoto coveru dostává na holou. Ocelovým prutem.

Ano, skutečně jsme slyšeli Lucii Bílou, tohoto diblíka v neposlušných teniskách, zpívat Smells Like Teen Spirit. Ano, skutečně to má český text. Tato skladba je fenomén, na světě nebude moc lidí, kteří by ji neznali. Je oblíbená, často coverovaná, ovšem málokdy na takto vysoce profesionální úrovni. Platí totiž zajímavé pravidlo, že zatímco v zaplivané hospodě na pódiu vedle baru od lokálních rockerů zní tato skladba věrohodně, s každým dalším stupínkem výše ztrácí na autenticitě a stává se křečovitým kalkulem.

Kurt Cobain se v hrobě otáčí kadencí, že napojen na agregát by mohl napájet Times Square. Ale co s tím? Bránit se nemůže, na OSA to asi mají nahlášené, tak nezbývá, než Bílou coby grungerku akceptovat. Ale opravdu to musí vypadat takhle? Moře stínů, řeka lávy? Kdo psal ten text? Opravdu se tam zpívá „bílá káva“? Ve Smells Like Teen Spirit? Budiž. Ale znamená to jedno – nijak sofistikovaný text jde na ruku nenáročnému posluchači, který nejen že nad textem nechce přemýšlet, protože už má trochu nacamráno a chystá se zařvat: „Zahraj kabáty,!“. On nepřemýšlí ani nad souvislostmi originálu. Je to takový hudební párek v rohlíku, každý ví, jak chutná a dokud nezačne zkoumat, co znamená drůbeží separát, můžeme mu to předložit kdekoliv kdykoliv. Lucie Bílá a její tým z poměrně ikonické skladby jedné generace udělali zase bezobsažný plochý bigbítek, kterému každý rozumí, ale nikdo si z něj nic neodnese.  Ale pořád je to ještě v pohodě, protože nepřekonali tuhle hrůzu.