Kdo ví, co v poslední době dělal, na Šlágru ho nebylo moc vidět, na TV Barrandov, kde dokonce nějaký čas zastával pozici – a mám dojem, že dokonce hlavního – hudebního dramaturga (krásný příklad, proč stojí hudební program drtivé většiny televizních kanálů za starou bačkoru), to taky nějak utichlo… No, to je jeho boj. Jisté však je, že se do toho teď zase pořádně opřel, pokud se tak dá šaškování na Šlágru říkat. Předem čtenáře upozorňuji, že poslech této skladby je na vlastní nebezpečí. Hrozí pocit, že vám do uší někdo sype štěrk.

Nejdřív jsem jen mlčky zíral a váhal, zda to nebyla jen halucinace. Marcel Zmožek nikdy nedělal kvalitní muziku, ale tohle je hodně hluboko i pod jeho úrovní. Základ tvoří jakási pseudolidová odrhovačka jdoucí tak na dřeň, že naprosto každou, schválně si to zkuste, pasáž textu můžete nahradit popěvkem „cárára“. A do toho publikum, které samozřejmě tleská na první dobu, mor to lidové zábavy, který evidentně přeneseme na další generaci, ta zase na další…

Marcel Zmožek zpívá hloupoučký text postavený na myšlence, že dřív bylo líp. Já to chápu, tohle si říká hodně diváků Šlágr TV, ale smíchat dohromady rozdělení republiky, sametovou revoluci, defenestraci a Masaryka, to je doposud nevídaný jev.

Naprosto tristní mi připadá technická stránka celé věci. Proč a jak hraje na kytaru, když slyšíme samohrajky, to mi hlava nebere. Přešlapavý tanec opilého medvědáře v šusťákové trikoloře bude mnohé strašit ve snech. Nejvíc mě ale zaujaly ženské backvokály v refrénu, které zní, jako když šlápnete na gumovou kačenku. Říkal jsem si: „Na co asi dotyčná při nahrávání myslela? Líbí se jí taková hudba? Ztotožní se s tou písní? Bude ji zpívat doma dětem? A hlavně – dostala za to zaplaceno?“ Pochybuji. Tak hlavně, že se Marcel s důchodci navzájem utvrdili a zamrkali si na sebe v duchu „my jsme ti dobří, oni ti špatní“. Proč se o něco snažit, když primitivismu zatleská víc lidí, že ano.