Všechno začalo pompézní zprávou na portálu Koule.cz. Hrála na národní hrdost a titulek zněl: „Získali jsme cenu v Americe! Kdo je ten slavný Čech?“ Jako když se hraje hokej a říkáme, že medaile je naše, ne těch dvaceti borců, co si to na ledě vydřeli. Dobře, ale o co tedy jde? Kdo je ten Jaromír Jágr české hudby?
O Martinovi Beckovi se toho moc nedozvíme. Bodejť by ne, když je to kluk prakticky na startu. Jeho stránka je plná řečí o tom, jak si plní sen, jak makal za pultem a teď konečně přišel ten moment, kdy začne být slavný. To je vždycky podezřelé, když má hudebník široké bio na stránkách ve stylu „už jako malý kluk“, ale o muzice se dočteme až někde ve dvou větách na konci. Jeho kanál na Youtube obsahuje několik klipů, ale žádný z nich nepřekonal desítky zhlédnutí. To je na v USA oceněného hudebníka trochu málo. Ale Martin jde ještě dál. Nedávno se totiž pochlubil, že na začátku února jeho singl I Love My Life nasadí rozhlasové stanice v Británii, Austrálii i USA. Pojďme si tu píseň pustit.

Možná jsem jen otupělý psaním masakrů. Možná se prostě nevyznám v taneční scéně. Ale pokud tohle sbírá v Americe ceny a chystají se to hrát rádia od Londýna po Sydney, musel jsem prospat nějakou apokalypsu, během které se s ostatními muzikanty na této planetě stalo něco strašného.
Nedalo mi to a musel jsem si vyhledat, co za lidi vlastně Martinovi tu cenu dali. Kdo způsobil, že k němu teď čeští novináři, alespoň na Koule.cz, vzhlíží s obdivem jako na hvězdu a spasitele české hudby? A když jsem to zjistil, začal jsem se hrozně smát.
Společnost Akademia, která Martinovi cenu udělila, každý měsíc vyhlašuje několik kategorií, ale o nominacích nerozhoduje žádná porota, žádná rada starších. Nominuje se samotný hudebník tím, že zaplatí. Za skladbu deset dolarů, za album dvacet. Pošle peníze a pak už čeká. Akademia na jejich Twitteru zveřejnila jen za leden 2016 (měsíc ocenění naší hvězdy) devatenáct vítězů, a na Martina Becka přitom ještě nepřišla řada. Jakou má taková cena, která pravděpodobně nemá ani fyzickou podobu pamětní sošky nebo alespoň diplomu, váhu, jistě nemusím říkat. Je to zkrátka jen vznešeně se tvářící stroj na peníze, který vydělává na po slávě toužících zoufalcích ochotných zaplatit pětikilo jen za pitomý kousek naděje, že jim zveřejní fotku na Twitteru.
A pak přijde nějaký Martin Beck, bude chodit po Praze a říkat, že mu v Americe dali cenu. Takhle se kariéra nestartuje, Martine…