No a když se onen úspěch nedostaví, rozhodnou se jít, jak by řekl Ivánek, tomu štěstíčku trochu naproti. Když jsem na tomto místě před nějakou dobou psal o projektu Dva muži z davu, nikdy by mě nenapadlo, že se k němu tak promptně vrátím. Tehdy působili jako taková kuriozita, roztomilý agrometalový virál, na který je dobré kouknout pro přehled, ale zbytečné jej nějak zvlášť připomínat. To jsem ale netušil, jak moc mě chlapci překvapí. Oni totiž velmi záhy přišli s novou písní Genocida našich dětí a dopustili se pozoruhodného činu.

Schválně si to zkuste říct nahlas, Genocida našich dětí. Jeden by se z toho rovnou začal křižovat. V písni s nekompromisním názvem se skrývá vyjádření názoru, že by homosexuální páry neměly adoptovat děti, a to pěkně po křupansku, jak se na agrometal sluší a patří. Padají výrazy jako bukvice, strčte si to do pr… a tak dále, a tak dále.
Každý má právo na názor a každý má právo vyjádřit se na plnou hubu, pokud si myslí, že tím něčeho dosáhne. Ale pánové šli s Genocidou našich dětí ještě dál. Oni si zaplatili na Facebooku propagaci příspěvku s tímto videem, aby se dostalo mezi co nejvíc lidí, a když jim začaly chodit zpětné reakce, co to je za otřesnou muziku, pánové razili přesvědčení, že jejich muzika je dobrá a kritiku sklízí jen od vyprovokovaných „sluníček a buzen“.
Dnešní masakr budiž tak ukázkou nevídané ztráty soudnosti a zaslepené důvěry ve vlastní autorskou výjimečnost. Protože vydat takovouhle písničku, tlačit ji do světa za peníze a negativní reakce odmávnout s tím, že je to jen kvičení pár uražených sluníček, to už vyžaduje opravdu neprůstřelnou hroší kůži a neotřesitelné mínění o vlastní výjimečnosti.