Upřímně, já toho kluka moc neznám. Viděl jsem s ním jen rozhovor na DVTV a stačilo mi. Pochopil jsem, že týpek točí videa o tom, jak parkuje na zákazech nebo jezdí na červenou. Okamžitě jsem měl jasno, tihle magoři mají v každé druhé aleji křížek. Majk má své obdivovatele. Má jich hodně. V zemi, kde lidé obdivují Jonáka, Jakeše nebo Leo Beránka, mě nepřekvapí, že lidé obdivují týpka za to, že to do vás může napálit, až povezete dítě ze školy.
Mike je člověk, který se naučil sám sebe velmi dobře prodat. Pravděpodobně za to vděčí jeho práci v OVB. A součástí takového prodeje je i nový videoklip, který vydal. Jeho fanoušci ho budou bránit, že je to legrace, že to natočil pro pobavení. Možná budou i hrdí, že se dostal do Masakrů, vždyť o tom to je, dělat show. Celá tá píseň má ale jedno velmi smutné pozadí.

Zaprvé – 350 000 zhlédnutí za čtyři dny od vydání, to je číslo, o kterém se žádnému muzikantovi ani nesní. Možná tak Slze. Je to smutným důkazem toho, co lidé poslouchají a sdílí místo skutečně zajímavé hudby. Zadruhé – živá vystoupení. Majk začal objíždět diskotéky. Co jsem koukal při rešerši článku na stránky, tak objíždí skutečně celou republiku s nějakým programem. Bezpochyby tam lidé tancují na Pohodu a co jim Majk po zbytek programu říká, těžko hádat. Aby se nad ránem vraceli z diskošky devadesátkou a dávali bacha na semaforech, to asi nebude. Zatřetí – Majk prodává pohodu na iTunes. To je sám o sobě argument, který v kombinaci s živými vystoupeními škrtá jakoukoliv výmluvu na to, že jde o srandu. Pohoda je hudební zboží jako každé jiné, platí pro ně stejná pravidla, jako pro všechny další kluky a holky objíždějící diskotéky a snažící se udělat díru do světa. A v tomto směru je mi všech těch kluků a holek líto. Sedí doma u počítače, bastlí v Garage Bandu jeden demáč za druhým, a pak se musí dívat na to, jak kluby vyprodává Majk. A to je právě ten masakr.