VX: První kontakt, tak se nazývá facebooková stránka kluka, který tam kromě vlastní hudby postuje i různé citáty, promluvy, motivační hesla a podobné věci. Jde samozřejmě o materiál plytký, prázdný, tisíckrát čtený a přežvýkaný jinde. Jenže je to materiál hrající na vlasteneckou notu a jako takový najednou imponuje tisícům lidí, kteří prostě nikdy předtím nic chytřejšího neslyšeli a tohle považují konečně za pravdu. „Věrnost za věrnost“ nebo „věrnost – čest – bratrství“, píše se tam. „Uvidíme se na frontě“ a „Nikdy nedávej ruce dolů“, zpívá se v jeho písních. „Na stráži s vámi i v roce 2014“, vzkazuje fanouškům. 

Je to virtuální hrdinství, hrdost z klávesnice. Volání do zbraně spokojeného dítěte, které pendluje mezi školou a počítačem v pokoji a cestou poslouchá Landu. Přesto umí vytvořit iluzi jakéhosi mesiáše a světe, div se, lidé vedoucí šedivý život v nevědomí, že na světě je tisíc zajímavějších věcí i postav, jej brání. A brání i jeho muziku. Která zní nějak takhle.

Snaha o originalitu se nekoná, je to prostě jen uřvaný vulgární bigbít nenabízející vůbec nic nového. Byť si chlapec asi myslí, že je průkopníkem one man metalu s přesahem. Všechno tu už bylo, holka sebevražedkyně, interpret sebevrah, oprátka, pistole, dokonce i ta nezapojená kytara v sadu za vesnicí není nic, co bychom předtím neviděli. Překvapí jedině výčet partnerů a sponzorů na konci klipu. 

    Kluk se celou dobu tváří, že kdyby mohl, postřílí všechny a všude. Pokud si myslí, že takhle si vyšlape cestu ke slávě, nechme ho v tom. Je to neškodné hraní si uprostřed sebou vytvořené bubliny. Mnohem smutnější je fakt, že takto plytká tvorba i filozofie vám dnes stačí k tomu, aby se za vámi šikovaly stovky a tisíce fanoušků. Je mi jich líto, být imponován zrovna tímhle. Ale zvykejme si, s nástupem sociálních sítí a snadných nahrávacích technologií takových hvězdiček a pěšáků prázdného národovectví bude více a více.