I když někomu není dán talent od boha, nevadí, často stačí vsadit na barvy, a lidi po tom stejně skočí. Proto jsou bezpohlavnost a šedivost hlavním nepřítelem interpreta. A široké rozkročení taky nedělá dobrotu, protože pak připomíná takový umělecký supermaket – od všeho trochu a od ničeho nic. Krásným příkladem je Tom Lery. Brzy sedmadvacetiletý Plzeňák se věnuje všemu možnému, co vás napadne. Primárně dělá muziku, ale k tomu píše romány, básně, literární a filmové recenze (na svůj web, ne že by mu za to někdo platil), hraje v komparzech i epizodních rolích… zkrátka renesanční člověk. No, spíš umělec devatera řemesel, kde desáté je bída. Renesanční lidé jsou přeci jen jinde. Pojďme si pustit jeho nejnovější singl. Varuji vás dopředu, má pět minut a prokousat se tím je poměrně náročné.

Už ty odporné samohrajky na začátku naznačují, že tady jde hodně do tuhého. Tohle je taková nuda, že kdyby z uspávání hadů byla disciplína, má Tom zlatou medaili. Pětiminutová píseň samozřejmě nemá být ukolébavka, naopak, Tom se tváří jako představitel antické tragédie. A nutno říct, že patosu je tady asi tak na osm desek Daniela Hůlky. Důležité je zmínit, že Tom klipu tak věří, až k němu sestříhal ještě několik dokumentů z natáčení, a když jsem si projel jeho web, zjistil jsem úžasnou věc. Ten kluk si do sekce „herecké role“ napsal, že hrál v tomhle klipu a v traileru k jedné ze svých (pravděpodobně vlastním nákladem vydaných) knih. Člověk nemusí být zrovna producent, aby poznal, že takové věci v uměleckém portfoliu zavání tvůrčí samohanou, že ano… Ale tak třeba je v Plzni za hvězdu?