• Nemusíte mít úplně krutopřísnej beat. Můžete klidně pustit ze schodů dva kastroly a natočit to do taktové smyčky. Ale na začátku musí zaznít dý-dý-dý-dýýý Dýdžej Vič!
  • Na začátku je potřeba říct mimo rytmus jména všech zúčastněných. Ideálně jinak než se normálně jmenujou, aby si zasvěcenci připadali… zasvěcený.
  • A pak musíte říct rok. Aby budoucí generace věděly, v jakém dobovém kontextu vaše dílo vznikalo.
  • Existují pro vás jen dva typy textů. Buď nařáchlej nekompromisní shit o ničem, kromě toho, že se s tím nepářete a nikoho neuznáváte. A to musí dunět.
  • Nebo jemná a citlivá dobře artikulovaná poezie o mámě nebo kamarádech, kteří už to maj za sebou.
  • Svou mámu totiž teď respektujete, ale když jste vyrůstali, domovem vám byla ulice.
  • Nesmíte zapomenout zmínit, že jste před třemi lety neznamenal nic a teď ať lidi čumí, kam jste se sám vypracoval.
  • Skladba textu je jasná. První sloka – refrén – druhá sloka – refrén – třetí sloka – onanie nad tím, jak rychle umíte rapovat – refrén a refrén a konec.
  • Spolu s trackem musíte vydat i klip. Protože všichni víme, že nemá smysl zkoušet nic novýho, nechte točit Rashida a začněte panoramatickým záběrem na Prahu. Buď Jižák nebo Žižkov. 
  • Zapište se na kurz pantomimy, abyste dokázali správně gestikulovat, zatímco budete za chůze rapovat do popojíždějící kamery.
  • Pokud chcete bejt styloví, pořiďte si pytlovité hadry a řetěz, přestože to už dvacet let žádnej rapper nenosí. Ale vaši kamarádi v Berouně to nevědí.
  • Nenoste ale kapsáče a devadesátkovou kšiltovku, na to maj monopol v Prago Union.
  • Abyste dodali tracku mezinárodní rozměr, přizvěte na někoho ze Slovenska.
  • Pokud jste holka a máte soudnost, nerapujte. Nikomu se to nelíbí. 
  • Platí, že na scéně mohou být v jednu chvíli pouze tři úspěšní špatní rappeři. Takže se vyhněte čemukoli, co smrdí po Marpovi, Ektorovi nebo Machettovi, páč místa jsou obsazený.