Možná to nevíte, ale jedním z nejnebezpečnějších tvorů na světě není žralok ani nosorožec, ale komár. Ne proto, že bzikání ve tři v noci způsobuje záchvaty šílenství, ale proto, že přenáší malárii, žlutou zimnici, horečku dengue, virus zika a další a další hrozné nemoci. Boj lidí se smrtícími hmyzáky se táhne už tisíciletí. Vyzkoušeli jsme kdeco od vysoušení močálů přes umělé vysazování přirozených nepřátel až po zálivky nejrůznějšími chemikáliemi. Nějaké dílčí úspěchy jsme sice zaznamenali, ale komáři stejně každý rok zabijí víc lidí než všechny války a násilné trestné činy dohromady. V posledních pár letech jsme ale dostali do rukou novou superzbraň, která slibuje takovou účinnost, až se toho sami děsíme.

Vědci hrají s genetickou informací piškvorky už hodně dlouho, až donedávna šlo ale především o hru pokus–omyl. Dnes máme k dispozici technologii zvanou CRISPR (znamená to Clustered Regularly Interspaced Short Palindromic Repeats, což je úplně jedno), která nám naopak umožňuje provádět zásahy velmi přesné. Jennifer Doudnaová, která patří mezi hlavní vývojáře technologie, ji ráda popisuje jako „ctrl-x ctrl-v“, akorát ne na textu, ale v základních stavebních blocích živých organismů. CRISPR je podle popularizačních zpráv tak snadný, že ho může používat skoro kdokoliv. A opravdu – na světě už se vylíhli takzvaní „biohackeři“, kteří prodávají domácí kity na genetické úpravy a tvrdí, že hacknout svou DNA je stejně snadné jako si stáhnout na telefon novou appku.

Nemusíme se hned plašit. Tak snadné to samozřejmě není a samozvaní „biohackeři“ jsou ve skutečnosti jen cvoci, co se snaží vydělat na prodeji krabiček s injekčními stříkačkami. Vědci jsou daleko opatrnější. Testy na lidech se zatím skoro neprovádějí, výjimkou je samozřejmě Čína, ale i tam se dočkal nedoč­kavý vědec Che Ťien-kchuej za editaci genetického kódu lidských embryí vyhazovu a policejního vyšetřování. V případě zvířat se ale vůbec nežinýrujeme. Vytvořili jsme třeba nadprůměrně svalnaté psíky, svítící myšky a obzvlášť odvážní inženýři hovoří o znovuzrození mamutů. Všechny tyto plány mají jedno společné – chtějí něco tvořit. Ovládání genového kódu nám stejně tak snadno umožňuje ničit. Čímž se dostáváme zpátky ke komárům.

Od DDT k CRISPR

Metod, jak se vypořádat s otravným a potenciálně smrtelně nebezpečným hmyzem, je řada. Mezi nejcitovanější patří záměr vpravit do komářích embryí gen, který způsobí, že v dalších generacích komářích rodinek se bude vyskytovat čím dál tím více neplodných samiček. O několik generací později začnou komáři vymírat, až vymřou úplně. Od malárie a dalších nemocí pak bude navždy pokoj, protože je nebude mít kdo přenášet.

Odpůrci tohoto plánu mají samozřejmou námitku: málokdy se vyplatilo, když si člověk hrál na vševědoucího Boha. A mají samozřejmě pravdu. Když například nizozemští kolonizátoři v 17. století bezohledně vyhubili na Mauriciu ptáka doda (ne, nebudeme mu říkat českým názvem blboun nejapný), zlikvidovali tím i zdejší strom zvaný calvaria. Ten se – kromě krásného dřeva – vyznačoval tím, že plodil semena ve výjimečně tvrdém obalu, a aby vzklíčila, musel je dodo nejdříve sezobnout a natrávit. Můžete namítnout, že je to sice škoda, ale že kvůli zmizení nějakého stromu můžou brečet jen výrobci drahého nábytku. Jenže co kdybychom se takto nepromyšleně pustili třeba do hubení obtížné muchničky Forcipomyia, jenž je jediným hmyzem, který opyluje kakaovníky, a přišli bychom tím pádem o čokoládu?! Fakt chceme něco takového riskovat?

Zastánci komáří genocidy tvrdí, že ano, ale že na to musíme jít chytře. Především nemáme v úmyslu hubit komáry šmahem všechny. Komárů je celkem asi 3500 rodů a naprostá většina z nich je úplně neškodná, živí se hlavně nektarem. Většině z těch, kteří krev sosají, navíc lidi vůbec nechutnají. Na rozdíl od 60. let, kdy se komáří problém řešil likvidací bažinatých ekosystémů a bohatou zálivkou DDT (dříve hojně používaný insekticid, který je škodlivý pro životní prostředí i pro člověka), chceme dnes zacílit přesněji. Třeba v případě malárie je kandidátem na genetický šmik pouze jeden jediný poddruh komára rodu Anopheles, který v sobě nese jednu specifickou mutaci miniaturního parazita zvaného Plasmodium. Jmenuje se Anopheles gambiae, a pokud bychom ho vymazali z planety, zachránili bychom každý rok přes půl milionu lidských životů. Přidejte k němu dva další druhy – Aedes aegypti a Aedes albopictus – a počet vzroste na milion.

Biologové, kteří se tímto plánem zabývají, věnovali obrovskou péči zvažování všech možných dopadů a probrali celý životní cyklus gambijského komára. Zkoumali, čím se živí jeho larvy, co naopak žere je. Jestli existují rostliny, jejichž opylení je na komárech závislé. Zkrátka, jak by jejich vyhubení ovlivnilo okolní ekosystém – což je mimochodem velmi důležitá otázka, protože víme, že určité druhy komárů žijících v polárních oblastech svým rojením ovlivňují tahy obrovských stád sobů. Zdá se ale, že vyhubení jednoho druhu moskytů by žádné vážné dopady nemělo a že nám nic nestojí v cestě. Anebo ano?