Jak už to tak bývá u bulvárně vděčných (ale umělecky nevděčných) umělců, o panu Kittnerovi koluje spousta informací, ale z toho tak desetina je pro fanouška hudby zajímavá. Tento zpívající kadeřník má na kontě dvě desky a je interpretem spojujícím dva světy – éru synthpopových Modern Talking a image hrdinů z filmu Matrix. Tato bizarní kombinace kupodivu na slovenská média i posluchače zafungovala i přes podprůměrný obsah, a Martin Kittner si tak opravdu mohl připadat jako celebrita, když už mám takový výraz použít. Pojďme si pustit jeden z jeho klipů, který nepatří ani mezi to nejlepší, ani nejhorší, co kdy světu předložil, nicméně bude důležitý pro pokračování článku.

Tato roky stará věc se nyní dočkala oprášení, obroušení, znovunazpívání, zkrátka došlo k její recyklaci. Vyšla jako singl doprovázející nový slovenský film, ale tady se trochu člověk ztrácí – z materiálů nepoznáme, jestli je film venku, jestli se nedotočil, jestli z nedotočeného materiálu udělali dokument nebo jestli je to celé nějaká sofistikovaná hra pro diváka. Ať je to jakkoliv, média ochotně přebírají tiskovky o Kittnerově velkém comebacku.

O co ale vlastně jde? Nic víc než po letech znovu vydaná píseň, kde se místo láska zpívá hrůza a v tom je ta inovace. Hm, tak jo. Vlastně ještě jedna přidaná hodnota tam je, Martinovi se tam nějak splašil vokodér. Překvapuje mě, že se tohle snaží někdo v roce 2013 prodat. Jedno vysvětlení se možná nabízí. Z Kittnera mají na Slovensku leda tak prču, vždyť to dotáhl až do Necyklopedie. Vypočítaví filmaři potřebovali pokud možno co největší promo za co nejméně peněz, tak se rozhodli hrát to na vlnu klasického freakshow a oslovili komického neumělce jenom proto, aby se o nich kvůli spolupráci mluvilo. Pokud je to opravdu tak, zaslouží si akorát palec dolů a prázdné sály.