Na jednom zpravodajském serveru vyšel velký článek plný zážitků fňukajících dospělých lidí, kteří dostudovali a nikdo je nechce zaměstnat. MUSÍ se proto nechat dál živit od rodičů, protože přece nebudou snižovat nároky a nezačnou makat někde u pásu. Člověk by se lítostí i rozplakal. 

Škoda, že těm lidem pět let zpátky nikdo neřekl, že hipster obory typu sociologie, divadelní věda nebo kulturologie jsou jako koníček poměrně bezvadný, ale jestli dotyčný nehejbnou během studia a nenajdou si praxi v něčem, kde se aspoň vzdáleně dají vydělat peníze, budou do třiceti na pracáku nebo udělají závratnou kariéru skladníka v supermarketu.

Dostudovat vysokou školu není nade vší pochybnost známka mimořádné inteligence, je to známka pevné vůle, odhodlání a vnitřní disciplíny. Co si budem vykládat, v humanitních oborech se to prostě nabifluje každej, když bude chtít. 

Proto se nedivte, že vám po promoci nepadnou všechny pracovní agentury a ejdžáristi k nohám, když máte v sívíčku hrdě napsáno magistr z oboru muzeologie a v životě jste akorát brigádničili ve Španělsku sběrem jahod. 

Na zadek se z vás posadí tak maximálně vaši rodiče, kteří doufali, že se vás po pěti letech studia zbaví, a vy jim přitom furt smrdíte v pokojíčku, nepřispíváte na nájem a kradete rohlíky ze špajzu. 

Mladým absolventům totiž nedochází, že nežijeme v komunismu a nikdo jim po studiu neni povinnej sehnat práci. Když si uděláte řidičák, auto k němu taky zadara nedostanete. Vejška vás na dospělej život nepřipraví, jen oddálí jeho nástup. Je to ledová sprcha, ale sedět na zadku a fňukat, že za to můžou ostatní, to dospělý neni. Tak ten zadek zvedněte a začněte se snažit.