Když jsme se jako malé holky předháněly, kdo má víc bárbín a která je hezčí, nikdy by nás nenapadlo přemýšlet nad tím, proč nemají jizvy po těle nebo pupínky na obličeji. Líbily se nám právě proto, že vypadaly jako princezny. 

Ze stejného důvodu jsme v televizi sledovaly pohádky, a co si budem vykládat, sledujeme je dodnes. Ještě jako děti jsme si možná myslely, že z nás vyrostou holky stejné, jako jsou naše barbíny, že si pro nás přijede princ a že se do oříšku vejdou obří šaty s krinolínou, střevíce a vlasová ondulace dohromady. 

Ale jak rosteme, už si to nemyslíme. Chápeme princip pohádek. Na Ježíška už taky nevěříme. Psychicky nás to nijak nepoznamenalo. Přesto má tenhle současnej ultra politicky korektní svět potřebu chránit děti od jejich vlastní fantazie a cpát jim REALITU. Kromě Barbie s celulitidou, jizvami a řídkými vlasy se teď nově v Polsku z dětských hřišť odstraňuje postavička Medvídka Pú. Podle Poláků je totiž nejasného pohlaví, čili hermafrodit, a navíc má tričko oblečené jen na horní části těla, což je matoucí a nepřípustné. 

Co asi přijde dál? Zanedlouho se zřejmě rámci politické korektnosti a ochrany psychického zdraví dětí vyškrtne vlk z Červené Karkulky, protože zvířata ve skutečnosti nemluví a po mnohočetných pokusech se ukázalo, že jeden vlk není s to sežrat dvě dospělé osoby i s košíkem pochutin. 

Jeníček s Mařenkou to mají taky spočítaný, neboť jejich příběh propaguje nezdravý životní styl a nadměrnou konzumaci cukrů. Kluci už si v hračkářství nekoupí angličáky, protože skutečná auta jezdí pomocí motoru a pohonných hmot, a ne tím, že se natáhnou a pustí. 

Kačer Donald začne nosit kalhoty (pokud nějak prokáže, jakého je pohlaví) a ježibaba ze Sněhurky si nainstaluje do kouzelného zrcadla Siri, aby to jeho mluvení dávalo smysl. 

Cílem prodeje „reálných“ panenek Barbie je prý ukázat dětem, že realita je cool. Možná ano, ale proč asi dospělí chodí do kina na fantasy pohádky, hrají na počítači a herních konzolích hry, které je přenesou do středověku nebo jiné dimenze, a žijou moderními knižními pohádkami, jako je Twilight, Harry Potter nebo Fifty Shades of Grey? Nikdo nechce mít realitu na očích pořád. Tak ji dětem násilím necpěte, užijou si jí časem dost.