Před pár týdny proběhla tiskem zpráva, že Jay-Z (s manželkou Beyoncé) nabízí doživotní volňásky na své koncerty pro fanoušky, kteří přejdou na veganskou stravu. Víte, kdo se tomu smál? Nikdo.
Mezi těmito dvěma událostmi z pop-
kulturní historie leží období, kdy se z okrajového žánru stal celosvětový fenomén. Vzato číselně, hiphop zodpovídá za asi 21 % streamované muziky a 19 % poslouchané hudby vůbec. Jen takový Drake, který určitě nepatří k nejlepším hiphoperům v historii, má na Spotify neuvěřitelných 32 milio­nů posluchačů měsíčně a jeho song „One Dance“ nasbíral přes 1,5 miliardy přehrání. Hiphop a jeho interpreti ovládají nejenom hudební svět, ale diktují i módní trendy, vkus, točí obrovskou částí byznysu zaměřeného na mladé lidi a hýbou i politikou (a stravovacími návyky, jak vidno).

 

Chudí kluci z Bronxu

Hiphop začal v 80. letech jako znouze­ctnost. Chudí kluci z Bronxu neměli peníze na kytaru, zato měli gramofon a sbírku desek svých rodičů. Z mála vytvořili svou vlastní hudbu, která stejně jako jazz a rock strávila první dekádu v undergroundu, během druhé se začala objevovat v hitparádách a v té třetí se z ní stal napulírovaný pop. Na okamžik, kdy nová generace muzikantů přijde s něčím zásadně novým, ale zatím čekáme marně. Zdá se, že s hiphopem budeme muset ještě pár let vydržet. V kořenech má zabudovanou přizpůsobivost a dokáže sebe sama vytvořit v podstatě z čehokoliv a přijmout jakékoliv trendy zvenčí. Pro přežití hudebního stylu je to výhoda, pro jeho podobu naopak neštěstí. Imunitou vůči zániku si totiž hiphop odebral sebeočistnou pojistku. Ta umlčela jazz v okamžiku, kdy se jeho synonymem stal sladkobolně zhůvěřilý Kenny G. Stejně poslala do věčných lovišť rock přecpaný mučivými kytarovými sóly hraničícími s onanií. Současný hiphop přežil svou smrt a začal mutovat.

 

Doba rapová

V dnešním hiphopu vznikají zásadní díla jako „This Is America“ Childishe Gambina zároveň s počiny mimořádně bizarními. Jednu z největších pecek složil Young Signorino. Na YouTube má 26 milionů zhlédnutí a vystačí si s kolovrátkovým beatem a textem „alfa alfa alfa beta / a u a u a u a / alfa alfa alfa beta / ra pa pa pa pa pa pa“. Obrovská popularita staví rapery na roveň nejvlivnějších osobností světa. Na rozdíl od rockerů, kteří politikům nanejvýš statovali v roli maskotů (zdravíme Bona), dnešní hiphopové hvězdy míchají byznysem a politikou.
Stačí se podívat, jak jejich vliv zamával i s tak obří organizací, jakou je americká NFL. Ta je v dlouhodobém sporu s hráčem Colinem Kaepernickem, který na protest proti policejnímu násilí odmítl stát během hymny. Hiphopové hvězdy v čele s Jayem-Z Kaepernicka podporují a vyhlásily bojkot vystoupení na letošním Superbowlu. Poločas nejsledovanější sportovní události v USA byl vždy považován za nejprestižnější pódium, kam se muzikant vůbec může dostat. Letos o něj nikdo nestál a NFL byla nahraná, protože rapové moguly si nikdo nechce rozhádat. Vystoupení se nakonec chopila druhořadá kapela Maroon 5, která se tím dost možná odrovnala navždy. Kam to hiphop nakonec dotáhne, je těžké odhadnout. Jestli ale za dvacet let budete těžko shánět kus flákoty, tak si vzpomeňte na Jaye-Z a jeho výzvu k přechodu na veganství.