Jako když bičem mrská

Stačí se správně zeptat, a už se to z vás hrne. Jenže málokdy člověk ví, co ty nabiflované vědomosti vlastně znamenají. Tak schválně.

Pí je 3,14 a hromada dalších čísel za desetinnou čárkou. Kdysi jste se možná trumfovali, kolik si jich pamatujete, ale k čemu vám to dneska je? No?

Liščí ohon a ebonitová tyč – jasně, po globální atomové katastrofě budete za každou trochu elektřiny rádi. Ale kde chcete vzít liščí ohon? A hlavně tu ebonitovou tyč? A co je to ten ebonit?

Filipika proti misomusům – víte, kdo to napsal? Víte o čem to bylo? Vzpomenete si, co to je ten misomusa? Tak proč vám to sakra vězí v hlavě jak střepina z granátu.

Ný, natý, ičitý, ičný – tady jsme se v kanceláři ani nebyli schopni dohodnout, co je tahle divná partička koncovek zač. Nakonec jsme to dali nějak dohromady, ale stejně nám to k ničemu nebylo.

Šetři se osle – tahle mnemotechnická pomůcka má něco společného s planetou Země. Buď s jejím průměrem, nebo poloměrem, který činí 6378 km. Každopádně servírku na to nejspíš nesbalíte.

Šel starý Magdón z Ostravy domů – a jak je to dál? Zaměňte v podstatě za jakoukoli báseň, kterou jste se museli biflovat zpaměti. Kdy jste ji komu recitovali? Co vám na to řekl?

Diamant – tadyhle diamant je nejtvrdší šutr na světě. Jenže kdy se k diamantu dostanete blíž, než když se ve filmu zloděj prořezává krz sklo? A druhej nejtvrdší kámen už si nepamatuje lautr nikdo.

Přídomek a přístavek v syntaxi – víte? Nevíte. Ani co je přídomek, ani co je přístavek. Ani co je syntax.

Běžela Magda caňonem, srazila barel rádiem – ééé, začíná to trochu jako Maryčka. A přitom je to periodická soustava prvků, nebo něco takového, ne? No, když už nemáme důvod, proč si pamatovat prvky skupiny II., zbude vám alespoň jedna pěkně šáhlá básnička.

1212 – když se zeptáte, co se stalo roku 1212, všichni na vás vypálí Zlatou bulu sicilskou. Co to je, to už vám řekne málokdo. A co s tím pořídíte? Prdlačky.

Co se plete?

Bezpečně víte, že to je chyták. Bohužel po letech už netušíte, která ze dvou možností je ta pravá. A která ta levá. A takhle to bude až do konce.

Kyselina do vody nebo voda do kyseliny? – zrovna tahle poučka by se člověku opravdu hodila, pokud nechce skončit s poleptaným ksichtem. Ale víte takhle z fleku? Nevíte.

Přechodníky – jednak je nikdo neumí správně používat. A pokud už se vám to náhodou povede, vypadáte, že je vám nejmíň šedesát, takže totálně k ničemu.

Mě & mně – kdysi mě to někdo učil, stejně jako vás, ale dejte mně diktát a jestli mě u toho trefí, tak si na mě občas vzpomeňte.

Přemyslovci – vymřeli po meči nebo po přeslici? A co to vlastně znamená?

Čitatel a jmenovatel – kterej je kterej? My se shodli jenom na tom, že mezi nima je zlomková čára.

Praktické dovednosti

Nejenom vědomostmi jsme byli živi. Občas nás potkal i nějaký ten tělocvik, dílny nebo praktika. A to bylo teprve tóčo.

Pitva žížaly – jaká je pravděpodobnost, že si pořídíte žížalu jako domácího mazlíčka. A že vám exne a vy ji budete potřebovat pitvat, abyste předešli úmrtí mláďat? No? Jaká?

Výmyk – trapný to bylo už tehdá, teď to bude ještě horší. Zvlášť když ten svůj pupek nevytáhnete ani kousek nad zem. Praktické využití nula.

Zpěv – i kdybyste nakrásně zpívali jak andělíčci, přednesem Holky modrooký nebo Zdálo se ně zdálo nikoho neoslníte. O to víc, že nezpíváte jako andělíček.

Úhelník příložný – taky jste museli v dílnách hmoždit úhelník? Nebo plechovou krabičku? Nebo nějakou podobnou pitomost, kterou jste hrdě přitáhli domů, kde vám od té doby překáží.

Plynové masky – plynovou masku na hlavu, pytlíky na ruce a hurá do lesa. Branné cvičení, milované i nenáviděné. Kdo nezažil, ten neuvěří.