Vidíme to všude kolem sebe – články v ženských časopisech o tom, že návrháři už dávno neangažují jen anorektičky velikosti 34, proměny boubelek, souhlasné pokyvování nad „plnějšími tvary“ protože „to je správně ženské“, reklamy na mejdlo s holkama s celulitidou a tak dále. Když se na Youtube objeví video, kde tancuje hubená holka, všichni zatleskaj. Když se objeví na Youtube video, kde tancuje obézní holka, všichni aplaudojou ve stoje, sdílej to a mimoděk se chovají jako lidi, co se přehnaně radují a exaltovaně vykřikují, když vidí člověka na invalidním vozíku říct vtip.

Hurá, i tlusťocha teď někdo vyfotí v módním oblečení, i holka s prdelí jako valach může hrát v reklamě na parfém. V bulváru už asi pět let vycházejí články na téma „Je konec trendu anorexie?! Tahle holka má stehna a hele jak je pěkná!“

Jenže zatímco tady jucháme nad špeky a jinde se demonstruje za plus size modelky, namlouváme si, jak se trend mění a že všichni chtějí vidět ty „normální lidi“, pravda je taková, že se nic nezměnilo. Všichni chceme koukat na štíhlé pružné gazely bez chyb a tukových polštářů, protože to je právě ten důvod, proč se na ně díváme. Kdyby vypadaly jako my, můžem se mrknout do zrcadla. My chceme vidět pohádky a zázraky a nádheru a chceme mít z holky z plakátu pocit nedosažitelnosti. A tak budem dál slintat nad modelkama a z baculek a tlusťošek dělat ty vozíčkáře, co umí říct vtip.   

PS: Autorka textu má velikost 38.